Dobře bylo, je, anebo teprve bude?

Nedalo mi to, abych dnes opět nenapsal alespoň pár větiček k tomu, kam nás až ta současná vláda dotáhla, do jakého marastu a to jak mravního, tak ekonomického. Když jsem byl ještě malý kluk, tak mi moji rodiče občas říkávali, jak jejich dětství za nic moc nestálo (mluvili více jadrněji) a že jednou bude líp, mluvili tehdy skoro úplně stejně, jak dnes žvaní ten zmatený Slovák zatím stále ještě v čele naší vlády. Zažili chudáci druhou světovou válku, kolektivizaci a všelijaké ty bolševické čistky padesátých let. Konečně jsme se r. 1989 dočkali a ty rudé noky aspoň částečně vypráskali z té jejich vedoucí úlohy strany, bohužel to chtělo jednat lépe a hlavně důkladněji se té pakáže zbavit. Byla velká chyba, že náš první porevoluční prezident pan Václav Havel byl mírné povahy a nechtěl komunistům, estébákům a všem dalším přisluhovačům bývalého režimu dát stejnou medicínu, jakou oni do té doby dávali nám. Po roce 1989 se tady pod vznešeným pojmem privatizace (jiný název pro krádež) rozkradlo, co se dalo a k dovršení celé té tragedie nám bolševíci i po více než třiceti letech bohužel vládnou dál. Do toho celou planetu ovládl Covid 19 a místo zmateného Slováka Gustáva Husáka máme zase zmateného Slováka Andreje Babiše, jehož hlavním sloganem vždy bylo heslo ano, bude líp. Nastala epidemie spojená s obrovským množstvím úmrtí, všeobecným ekonomickým úpadkem a k tomu buzerací státu nesmyslnými nařízeními vynucovanými prostřednictvím PČR a nyní vzhledem k povinnému testování zaměstnanců též zaměstnavateli. Pokud nyní je ta doba, kdy už je lépe, tak si jí Andy strčte do zadnice, a vraťte se zpátky do čobolska na tu salaš, ze které jste sem přitáhl a víc už se nevracejte. Omlouvám se, ale i tady na webu vládne určitá cenzura, proto píšu více kultivovaně, než bych chtěl.